Konstrukční systémy slaměných domů

Bavíme se s Danem Grmelou, který je specialista na navrhování slaměných domů. Mohl bys nám přiblížit základní možnosti a zmínit jejich výhody a nevýhody? Dokázal bys nějaký z těch systému doporučit jako nejvhodnější? Vím, že sis dělal průzkum mezi stavebníky slaměných domů – mohl bys nám tedy říci, který z konstrukčních systémů se v praxi nejčastěji používá?

Ze slámy se dá stavět dvěma základními způsoby. Buď slámu použít jako nosnou, takže tíhu stropu a střechy nesou slaměné balíky samy. Anebo nenosnou, takže tíhu stropu a střechy nese něco jiného. Nejčastěji nějaký skelet, a úplně nejčastěji skelet dřevěný. Nosná sláma může být z malých nebo velkých balíků. Velké balíky se spíše hodí na větší stavby, protože stěny jsou tlusté. Postavit malý dům s tlustými stěnami není co do poměru zastavěné plochy a vnitřní užitné plochy moc výhodné.

Co to znamená velký balík?

Jak velké, tak malé balíky mají podle typu lisu rozměry různé. Průměrný rozměr u velkých balíku je 90 na 120 na 240 centimetrů. Potom mám tedy možnost udělat stěny 90 nebo 120 cm široké. To je na běžný rodinný dům hodně.

Nosnou slámu je možné dělat i z malých balíků?

Ano a je to o to náročnější, mám-li jednoduchou stavbu, která nemá velké rozpony stropů a stropy nebudou příliš těžké, těžko to postavím z velkých balíku, kdy poměr šířky k výšce je docela malý. Navíc jsou ty velké balíky z lisované na větší objemovou hmotnost, cca 200kg na kubík. Tak je velmi malé riziko, že by to ztratilo stabilitu nebo nadměrně sedlo. U těch malých balíků je o to větší kumšt nosnou slámu postavit a v podstatě to u nás v republice umí asi jenom jeden člověk, Kuba Wihan, který se naplno a profesionálně zabývá stavěním nosné slámy z malých balíku.

Jaký má potenciál stavba z nosné slámy v České republice?

Pro mě osobně je nosná sláma srdeční záležitost. Je to pro mě to pravé slaměné stavitelství a ta největší krása. Vidět tu čistou slaměnou stěnu, kde není nic jiného, jenom balíky, které mohou poté, co se slisují pomocí kurtů, které se používají v nákladní dopravě, získat tuhost a těsnost. Tím jak se to stlačí, stáhne se to do stran a zatáhne všechny mezery. Osobně se toho asi trošku bojím, dělal jsem to asi 5x pod dozorem někoho, kdo to umí, Barbary Jones nebo Kuby Wihana, ale osobně si na to netroufám, být tím, kdo za to ručí. Párkrát jsme to projektovali, ale spíše proto, že to ten investor sám chtěl. Napočítali jsme mu statiku věnců průvlaku a tak zato ručit umíme. Za samotnou nosnou slámu jsme mu my neručili. Bral si to na sebe a měli jsme štěstí, že se to povedlo. Nechtěl bych být tím, kdo za to zodpovídá a ručí. Připadá mi to dost ošemetné v tom, jak to nakonec sedne a zda se to podaří postavit. Je tam nevýhoda, že stěny při stavbě nejsou chráněné střechou. Je náročnější to plachtovat proti zmoknutí. Je to náročnější i na kvalitu balíků, je potřeba sehnat balíky dostatečně husté. Na balíky do skeletu je dobré mít 100 kg na kubík, aby to dobře izolovalo. Když budou třeba náhodou jenom 70, bude to izolovat maličko hůř, ale nespadne to. Zatímco postavit nosnou slámu z řídkých balíků je prakticky nemožné. Ve chvíli zatížení střechou se ta stavba zdeformuje a sesune. Taky jich několik takových v republice bylo.

Dřevěné stavby také sesedají a umím s tím pracovat pomocí nějakých kluzných systému…

Podle mně jde o to, aby se to hlavně podařilo postavit a zatížit. Problémy ale v tom, aby celá stavba sedla rovnoměrně a aby se stěna nesklopila – aby se z obdélníku nestal kosodélník. To je poměrně náročné zajistit. Nejde jen o sesedání ve svislém směru, ale o prostorovou tuhost ve všech směrech, což chce mít, podle mého, aby se za to dalo ručit, hodně velké zkušenosti. A tak velké zkušenosti má podle mě v České republice jen ten Kuba Wihan. Jinak jsou to spíše odvážné pokusy, kde se to někomu podaří a někomu ne. Těch, co se povedly a nepovedly, je zhruba 50 na 50. Je to opravdu pro ty odvážnější a ty, kteří jdou do toho srdcem.

Určitě v tom nějaké kouzlo bude. Jinak ty další systémy jsou v podstatě nějaký sendvič. Co je vlastně ta nenosná sláma?

To je každá sláma, kdy ta sláma pouze tepelně izoluje. Dá se slámy použít při rekonstrukcích zateplení stávající stěny, ať už je postavená z čehokoliv. V řadě případů je možné obkládat stěny slaměnými balíky, izolovat strop nebo střechu slaměnými balíky. Dá se na to dostat i dotace při zateplení stavby na nízkoenergetický standard z programu zelená úsporám. Nejčastěji se instalují slaměné balíky mezi stěnové stojky dřevěného fošínkového skeletu. Takových staveb je v republice nejvíce. Je na tom nejméně co pokazit. Mezery mezi stojkami jsou o něco menší než ten balík. I když je balík trochu řidší, tak se dotlačí tím, že se tam pomocí nazouvacího plechu vtlačí. Slámu stlačujeme i shora. Je na to jednoduchá metoda: vylezou na to dva lidi, šlápnou na to, do každé třetí vrstvy dáváme zajišťovací lať. Balík je tam uzavřený napevno a může to udělat po absolvování víkendového kurzu skoro každý. S tuhostí těch samotných slaměných balíků nijak nepočítáme, protože stavbu máme vždy zavětrovanou nějak jinak. Není vhodné to větrovat tak, jak se to dělá při klasických tesařských konstrukcích, tedy diagonály v ose svislých a vodorovných prvků. To by překáželo slaměné izolaci. Ztužidla se snažíme vždy vystrčit dovnitř nebo ven. To už pak závisí na tom, jaká je skladba obvodové stěny, pro pasivní nebo nízkoenergetický domy děláme stěnu s dřevovláknitou deskou na fasádě a pod ní máme zavětrování šikmými prkny, které je na vnějším líci balíků. Pro přírodnější domy dáváme stojky 5 cm od vnějšího líce balíku. Máme ztužení šikmými fošnami – zhruba 2 na každou stěnu – tyto fošny máme zaříznuté pod líc balíku, tak aby nám dovnitř nevyčnívaly, aby se to dalo všechno v jedné souvislé vrstvě zaomítat a vytvořit tím souvislou vzduchotěsnou obálku, kde nemusím řešit žádný prostup který bych musel nějak lepit.

Ještě si zmiňoval nějaké hybridní systémy…

Buď se dá udělat jako profesionální, Tak jak ho dělají Amazonels nebo strawberts, kdy se lisují větší kusy stěny. Dejme tomu 5 metrů dlouhé, mezi stěnové spojky z lepeného dřeva, které mají čtyři na 40 cm, lisuje se heverem a celý blok slámy mezi stojky. Tím, jak je to heverem nahusto nalisované, to zajišťuje prostorovou tuhost. Chce to obdobnou odbornou dovednost nebo zkušenosti jako ta nosná sláma. Pokud se postaví hybridní systém, tak zvaný Cut Technics Cell Under Tension, buňky pod tlakem podle Toma Ravenna, není na tom skoro co pokazit, ale je to vhodné pouze pro malé stavbičky do 6 x 6 m. jsou to fošinky, které nejsou ani při vnitřním ani při vnějším líci, jsou uprostřed balíku. Každá vrstva balíku se zajistí dvěma laťkami shora. Systém, který děláme my, jsem navrhnul podle Toma Ravenna, ale můžeme udělat jakkoliv velký dům, protože nespoléháme na zavětrování balíky. Jinak je ta technika instalace balíků dost podobná.

Hybridní tedy znamená, že tam spolu působí sláma i dřevo?

Ano, sláma nenese tíhu stropu a střechy sama, ale pomáhá zajišťovat prostorovou tuhost, aby se obdélník nedeformoval v kosodélník, a zároveň brání vybočení štíhlých stěnových stojek při vzpěru.

Je možné slaměnými balíky zateplovat stávající stavby?

Ano, dělá se to, v podstatě lze takto zateplit až na výjimky jakoukoliv stavbu. Teď budeme zateplovat okál, budovu bývalé jednoty, kterou koupila jedna paní, udělala si z toho rodinný dům a současně výrobnu sýru. Byla to málo zateplená stavba, budeme ji teď v létě izolovat slaměnými balíky.

Ještě mě napadá jeden konstrukční systém, a to jsou slaměné panely hotové. Dováží se z Litvy a na Slovensku je v tomto systému těchto staveb už celá řada. U nás je ta stavba zatím jenom jedna. Vyjde to podstatně dráž, ale je to velmi kvalitní, precizní výrobek, vhodný pro stavbu pasivních domů. Už to ale ztrácí to kouzlo té malé ekologické stopy a lokálnosti.

Příspěvek Konstrukční systémy slaměných domů pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Nadkrokevní izolace se zelenou střechou

Nadkrokevní izolace se zelenou střechou na masivní roubené stavbě. Natáčeli jsme několik videí, kde si ukazujeme skladbu střešního pláště a jak může nadkrokevní izolace ovlivnit celkový vzhled střechy. Řešili jsme taky, jak tloušťku stavby schovat.

Zde v kombinaci nadkrokevní izolace a zelené střechy vidíme, že střecha může působit opravdu hodně mohutně. Tady to byl záměr a vzhledem k okolí se to hodí. Svou roli má i to, že jsou zde velké přesahy střechy. Plocha střechy vůči půdorysu stavby je velká. To všechno nám umocňuje mohutnost. Z hlediska přírodního stavitelství nemáme úplně alternativu v nějaké tenké izolaci, která by hodně dobře izolovala. Jako je například PIR panel, který se používá v konvenčním stavitelství. Někdo to dokonce kombinuje i na těchto stavbách, kde k přírodním materiálům používají tyto izolace. Nemá totiž jinou volbu a nechce, aby mu nějakým způsobem střecha mohutněla. A nebo se nechce potýkat s nějakými konstrukčními výzvami, jak to řešit.

Příspěvek Nadkrokevní izolace se zelenou střechou pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Rozvody ve slaměném domě

Rozvody elektriky a vody a případně nějaké další ve slaměném domě. Propojení slaměného domu a rozvodů elektřiny a vody na první pohled nejde úplně dohromady. Zeptám se Dana Grmely, který je specialista na navrhování slaměných domů. Dane máme mít strach?

Strach je dobré mít, protože nás vždycky varuje před chybami. Nemyslím si ale, že musí být strach větší než u jiného typu staveb. Rozvody elektřiny se nekazí a nedělají problémy v samotné trase. Rozvodový kabel může vést v podstatě čímkoli, klidně i hořlavým materiálem. K nějakému jiskření či poruchám dochází obvykle v rozbočovacích krabičkách, zásuvkách. Podobně i vodovod, málokdy praskne trubka jen tak na trase. Samozřejmě pokud nezamrzne. Spíše bude kapat nějaký ventil nebo koleno, expanzní nádoba nebo něco takového. Tedy věci, které jsou vždy vidět. Rozvody by mohly vést klidně i přímo po slámě a bylo by to v pořádku podle požárních a elektrikářských norem.

My je ale obvykle po slámě netaháme a to několik důvodů. Jeden je pocitový, a přesto že by to tak mohlo být, tak to děláme ještě bezpečněji. Ten druhý důvod je designový z hlediska návrhu, kde budou zásuvky a vypínače. Málokdy u svépomocných stavení se řeší detailní studie interiéru tak, aby se kreslily pohledy s nábytkem na jednotlivé stěny a zásuvky a vypínače se do toho umísťovaly. Rády si to ty rodiny řeší samy a pokud je dům pouze ze slámy, tak je ten tvar amorfní a těžko si tam ten vypínač nebo zásuvku uchytit. Většinou se to rozmístění elektro řeší ve fázi hrubých hliněných omítek. Kdy už je možné si ty zásuvky křídou nakreslit. 3. důvod je technologický, protože do té hrubé omítky už může elektrikář kotvit rozbočovací krabičky, zásuvky a vypínače, obdobně jako do zdi. Dá to sice den práce udělat drážky a otvory, ale pak už může elektrikář pracovat klasicky na sádru, jak je zvyklý. 4 důvodem je vysoká vzduchotěsnost obálky. Jelikož je sláma průvzdušná, snažíme se mít všechno zevnitř hlínou vzduchotěsné. Aby mi kolem kabelu za zásuvkou nebo vypínačem neprotahoval vzduch kolem kabelu. Všude máme hlínu, za tím kabelem nebo za zásuvkou. Drážka v hrubé hliněné omítce se neudělá až na dno. Tam, kde usazuji elektro krabičku se provrtám až na dno. Pak dno vymažu hlínou a až je otvor suchý, vymažu sádrou. Tím je to jednak vzduchotěsné a současně to dobře drží. Někteří to na slámu dávají, já to ale nedělám a nedoporučuji, není to o tom že by to nešlo.

Nejčastěji rozvody vedeme v koutku podlaha-stěna a pak se jde jenom nahoru k vypínači nebo zásuvce. Těch rozvodů ve stěnách obvykle není tolik.

A jak je to v praxi s vodou v slaměných domech?

Na stavbě se nám stalo, že pomocným stavebníkům prasklá trubka s vodou 2 x. Bylo to na podzim, měli hrubou stavbu ještě bez oken. Měli už ale zavedený a napuštěný vodovod. Zapomněli ho ale před zimou vypustit, takže jim přes zimu zamrznul. Na jaře zmrzlá trubka vytekla v jednom případě do podlahy s balíky slámy. V druhém případě do obvodové stěny. Oba dva tyto případy byly na konci léta suché. Pokud je to difuzně otevřená konstrukce, tak je sláma schopná vysychat i po takové havárii s vodou. Obzvlášť, když je chráněná hliněnou omítkou, která díky vysoké schopnosti natahovat do sebe vlhkost vysouší materiály, se kterými je ve styku. Slámou příliš mnoho voda nevzlíná, spíš má tendenci gravitací protéci kolmo dolů.

Takže při havárii dokáže dům docela dobře vyschnout a nic vážného se nestane?

Jednorázová havárie s vodou jakákoli, od deště nebo prasklého potrubí, tak ty domy, pokud jsou z malých balíku s hliněnými omítkami a difuzně otevřené konstrukce, tak vždycky uschnou. Těch pozorovaných případů je celá řada. Nevím, jak to bude u domu z velkých balíků. Těch mokrých pozoruji v současnosti jeden a na konci 1. léta zatím suchý nebyl.

A jak vypadají rozvody trubek u slaměného domu?

Málokdy vede voda podélně v obvodové stěně. Nejčastěji jde podlahou v rožku nebo za kuchyňskou linkou. Pak jde jenom svislé vzhůru k tomu zařizovacímu předmětu. Nebo je stoupačka do patra, někdy příčkou někdy obvodovou stěnou. Není to zas až takový problém dát to do obvodové stěny. Do slámy trošku zařízneme schlitz, zaomítáme hlínou a nasadíme trubku do hlíny. Je dobré, když trasy vody vedou v materiálech, kterými voda vzlíná. Aby když něco někde praskne byla vidět mapa a lépe se to lokalizovalo. Ne vždy se nám to ale daří takto umístit.

Příspěvek Rozvody ve slaměném domě pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Jak nejlépe vytápět slaměný dům

Jak nejlépe vytápět slaměný dům? To nám snad poradí expert na navrhování slaměných domů Dan Grmela.

Hodně závisí na povaze stavebního investora. Zákazníci, kteří chodí pro projekty k nám, mají skoro všichni bez výjimky zájem o vytápění dřevem. Je to něco krásného a příjemného a moc se jim to líbí. A nejčastěji si přejí vytápět sálavými akumulačními kamny. Jedny takové jsou tady za mnou. Na vašem videoblogu o tom máte hodně vi sálavým akumulačním kamnům na míru. Sálavé akumulační kamna topí hlavně tam kam vidí. Studie proto děláme tak, aby sálavé akumulační kamna zasahovaly do všech místností, do kterých potřebujeme vytápět. Občas i hypokaustem do patra.

Někteří lidi topí jenom sporákem na vaření. Zejména u těch levnějších domů. Je zde výhodné to, že se funkce vaření a topení spojí. Samozřejmě už to potom netopí tak dobře, jako by to byl jenom spotřebič na topení. Na sálavých akumulačních kamnech samo o sobě se zase nedá vařit. Dá se do nich dát výměník, který ohřeje teplou vodu. Případně i jeden nebo pár radiátorů.

Ve slaměném domě se dá jinak samozřejmě topit jakkoliv. Kotlem na peletky, kotlem na dřevo s teplovodními rozvody do radiátorů, podlahovým nebo stěnovým topením. Taky to občas děláme, ale řekl bych, že je to 1 z 10 projektů, který má tyto teplovodní rozvody. Co je potom zdrojem tepla, už je skoro jedno. Může to být plynový kondenzační kotel, tepelné čerpadlo, nejčastěji to bývá kotel na dřevo, pokud už jsou teplovodní rozvody. Domy bez teplovodních rozvodů projektujeme mnohem častěji. Je to tak 90 % a z těch 90 % je 70 % se sálavými akumulačními kamny.

Dá se říct, že většina lidí chce akumulační kamna a proto jsou nejlepší?

Když se řekne, že něco je nejlepší, tak je potřeba dodat, jak pro koho. Musí to být vztaženo k povaze toho investora. Samo o sobě asi není nejlepší nic. Dá se říct co je nejlevnější, nejefektivnější. A zase se pak musí hodnotit v jak dlouhém horizontu. Podle mě jsou sálavé akumulační kamna efektivní v hodně dlouhodobém horizontu, protože mají vysokou životnost a účinnost. Dají se opravovat v podstatě donekonečna. Vyvinuly se z kamen, které bývaly dřív na hradech a zámcích. V Německu a v Rakousku v laboratořích se to zkoumalo a vyvíjelo se to a vyvíjí se to až do dnešního dne. Je z toho topidlo splňující moderní nároky na účinnost a komfort vnitřního prostředí. Může vydržet generace, pokud se v něm topí rozumně, suchým dřevem, nepřetápí se to. To už pak záleží na tom, jak je koncepčně řešený celý dům, aby neměl příliš velkou tepelnou ztrátu nebo nebyl diravý, jak jsme říkali v jednom z videí. Pak by se v něm topilo hodně a mohlo by to topeniště odejít a popraskat. Pokud je všechno řešeno koncepčně a jde to ruku v ruce, tak aby byl výkon dimenzován na tepelnou ztrátu domu, tak životnost může být pro řadu generací a pak se ta investice do nich vrátí. Kdyby někdo přemýšlel krátkodobě a zajímá ho jen cena pořízení a co nejlevnější provoz během 20 let, tak ho zřejmě vyjdou nejlépe, v dobře zatepleném domě, elektrické přímotopy.

Co bys doporučil někomu kdo se nechce starat o dřevo a má nějaký jiný zdroj?

Já asi ani nic jiného než dřevo doporučit neumím. Setkávám se se zákazníky, kteří mají podobnou povahu jako já. To, co je blízké mi a udělal bych si sám pro sebe, tak to navrhuji i našim zákazníkům. Jiné typy lidí ke mě vlastně vůbec nechodí. V tomto domě jsme naskladnili 9 m rovnaného dřeva a máme to na 3 roky. Strávili jsme tím jedno dopoledne s dvěma brigádníky. Časová náročnost není zas až taková. Kamna v zimě obsloužím během pěti minut. Netopíme nikdy víc, než jednou za den. Jednou za den to naložím a jednou za měsíc vynesu popel z topeniště. Zatopím, nechám shořet, zavřu vzduch. Kdybych chtěl mít větší komfort, tak tam dám automatickou klapku, která vzduch zavře sama. Nároky na obsluhu jsou z mého pohledu minimální. Záložním zdrojem tepla je často elektřina. Což se velice dobře kombinuje. Když se v domě alespoň občas topí dřevem, tak nikdy nevychladne na nulu. Domy, které jsou založeny na terénu drží teplotu 8 až 14 stupňů C, aniž by tam někdo celou zimu topil, prostě nikdy více nevychladne tím, že je nahřátý od zeminy plus má solární zisky okny. Tak velkou spotřebu jsme schopni přímotopem vytopit. Za několik 100 Kč se dá přidat do zásuvky i přenosný přímotop. Kdyby třeba byla doma babička, která neumí topit, tak s tou elektřinou se vždycky zatopit dá. Je podle mě škoda mít tu elektřinu jako hlavní zdroj tepla nebo postavit dům bez komínu. Není to moje gusto a asi se neumím na takový typ zákazníků naladit.

Jak často narážíte na kombinaci slunce, vítr?

Větrná energie se používá často spíše na kopci, kde hodně fouká nebo na moři, kde není zástavba. Jinak efektivita pořízení, provoz a kolik z toho dostanu u větrných elektráren moc výhodná není. U nás se to prakticky nepoužívá, tedy větrné elektrárny na rodinné domy. Fotovoltaika a solární kolektory se využívají hodně, ale na ohřev teplé vody. Málokdy na vytápění. Teplou vodu potřebuji celý rok, sluníčko mám hlavně v létě, velmi efektivně dokážeme využít solární energii na ohřev teplé vody. V zimě, kdy potřebuji topit sluníčko většinou nesvítí a efektivita je tam malá.

A co kombinace s tepelnými čerpadly?

V tom co navrhujeme my se to příliš nedělá. U jiných typů staveb se často používají tepelná čerpadla. Když už chce někdo topit elektřinou jako hlavním zdrojem tepla, tak je určitě výhodné topit přes tepelné čerpadlo elektřinou. Naši zákazníci prakticky ze 100 % mají přání topit dřevem. Když už stavíme sálavé akumulační kamna, tak nekombinujeme s tepelným čerpadlem, protože to jeho procentuální využití během roku by bylo malé a je levnější použít přímotop, který spotřebuje elektřinu za několik 100 Kč během roku.

Slaměný dům lze vytápět čímkoliv.

Příspěvek Jak nejlépe vytápět slaměný dům pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Hliněné panely

Hliněné panely mohou být příjemnou alternativou k mokrým procesům, které souvisí s aplikací klasických hrubých hliněných omítek. To příjemné může být v tom, že odbouráme ten mokrý proces, a taky v tom, že si můžeme ulehčit práci třeba na šikminách nebo na stropech. Pořád to nebude nic jednoduchého, ale když to porovnáme s těmi mokrými procesy, kolikrát v několika vrstvách, tak to může být schůdnější alternativa.

Je to materiál relativně nový a stává se teď více dostupný, a to i cenově. Když porovnáme některé aplikace, třeba na laťkový rošt, nebo v některých případech i na rákos, tak to může být zajímavé i finančně.

Vrstvu hlíny na místo dostaneme relativně jednoduše a ten panel má zhruba kolem 2 cm – dělá se v různých tloušťkách – takže tím prvním krokem tam dostaneme docela dost materiálu. S tím souvisí větší náročnost na manipulaci než u běžných plošných materiálů, s nimiž jsme zvyklí pracovat, tedy různé sádrokartony, dřevovláknité desky, třeba i OSB deska nebo fermacel.

Na to, jak je ta tabule malá, tak ten materiál je docela těžký, což samozřejmě odpovídá tomu, co to je. Je tam samozřejmě trošku náročnější řezání než u těch dalších zmiňovaných materiálů. Ale pokud tam chceme dostat hlínu jako přírodní materiál, tak to alternativa může být.

Někoho to může zarazit, jak to může držet po kupě, jen čistá hlína – je to zpevněné nějakou tkaninou, která je uvnitř. Potom se ten panel už jen zatahuje do finální hliněné omítky. Tam výrobce doporučuje klasickou perlinku, a to proto, že výsledek je pevnější a je tam menší riziko, že by omítka mohla někde popraskat. Ale dokážu si tam představit i třeba jutovou tkaninu, což často takto i řešíme a nějaké větší problémy tam nejsou.

Pokud jde o skladby stěnových konstrukcích, je dobré zmínit, že to může dobře fungovat i v předstěnách (o těch se zmiňujeme v dalších videích). Když za předstěny dáme nějakou přírodní izolaci, která může ovlivňovat interiérové klima, protože je ještě před nějakou parobrzdou nebo parozábranou, tak dohromady nám může vznikat vrstva větší hmoty, která může mít docela velký vliv na interiér a na to, jak se v něm cítíme.

 

Takže využití hliněné desky může být hodně široké, a to i ve stavbách, kde jsme si to nedokázali dříve představit, nebo pro lidi, kteří by možná jinak ten materiál nevyužili – tam vidím potenciál i na využití v domech, kam by se takovýto přírodní materiál jinak nedostal. Pro nějakého klasického hlinaře nebo ideál toho hliněného stavitelství to možná není úplně to pravé, ale jak už jsem řekl, je to alternativa, která vůči konvenčním materiálům může dávat velký smysl.

Příspěvek Hliněné panely pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Roubenky a sruby jsou někdy plné nepřírodních materiálů a plastů

Představte si, že máte roubenku nebo srub, z podstaty přírodní stavbu. Často se setkáváme s tím, což je trošku škoda, že ta stavba bývá dokončená způsobem, který s tím není úplně v harmonii. Ty stěny, ten roubený skelet, který má parametry přírodní zdravé stavby, objem tohoto materiálu je menší, než když tu stavbu potom dokončíme. Tam potom přijde spousta dalších věcí: izolace, technologie, krytina, základy atd. Často vidíme v praxi, že ty věci jdou někdy proti sobě – ten zdravý základ, jak bych to nazval, je potom obalený ve skelných nebo čedičových vatách nebo izolacích, které často obsahují jako pojivo formaldehyd plus další látky, nebo to jsou různé polyuretany, různé PUR panely jako nadkrokevní izolace, stříkaná polyuretanová pěna, plus ty povrchy toho dokončení – nějaké plasty, lamina.

Je to potom škoda. V tom konvenčním stavitelství, v těch klasických stavbách, tam to jde asi holt ruku v ruce. Nemusí to samozřejmě být podmínkou, můžeme jít právě tím opačným směrem, že ten nezdravý základ můžeme vyladit v interiéru do zdravějšího bydlení, vyvážit trochu ten poměr materiálů. Ale u těch roubených staveb to zamrzí dvakrát, protože ten zdravý základ je dokončen takto a ti lidé si to často asi ani neuvědomí, protože jsou tak nějak zahledění do té roubené stěny a tu roubenku pak berou automaticky, že bude asi taková celá, ale právě těch možností v tom dokončení je spousta.

Například mezikrokevní prostory, plocha střechy je často větší nebo minimálně stejná jako plochy stěn a toho materiálu tam ještě přijde spousta – pro izolace, na finální dokončení stěn, na fasády, někdy dokonce lidé vybírají i plastová okna.

Samozřejmě nechci někoho soudit a je to každého věc, spíš to jenom v praxi zamrzí, když člověk vidí takovouhle investici, že se ji nepodařilo dotáhnout v tomto duchu jako celek. Je to někdy i tom, že člověku nedocvakne, kolik práce na té stavbě ještě je. Když bych vypíchl jednu věc, tak třeba stavba stropů. Kvůli kročejové izolaci zase nějaká tvrdá skelná vata, aby se z ní neprášilo, tak pod ni dáme ještě igelit, nebo je tam ještě polystyren, nebo tam lijeme nějakou podlahu…

Prostě těch aspektů je celá řada a pokud jsme si tu roubenku nezvolili jen jako nějakou stylovou věc nebo jen z hlediska architektury, ale vnímáme ji jako zdravé bydlení, nebo proto, že využíváme obnovitelné zdroje, anebo řešíme životní cyklus použitých materiálů, pak je dobré si uvědomit, že ten dřevěný skelet, který je toho základem, je jen menší část té stavby.

Příspěvek Roubenky a sruby jsou někdy plné nepřírodních materiálů a plastů pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Parozábrana, parobrzda, střešní fólie – jak se v tom vyznat

Parozábrana, parobrzda, střešní fólie – zmatek laika zalije.

Dělám si z toho trochu legraci, ale při realizacích se u lidí, kteří stavějí svépomocí, často setkávám se záměnou v názvech těchto materiálů. Hrozí to i v konstrukci samotné. Často je to známka toho, že úplně nerozumíme, kde přesně má být tento materiál v konstrukci umístěn a jakou plní roli.

Často slyšíme „Jo pod tu krytinu patří parozábrana.“ Už v tom slově se skrývá podstata funkce. Parozábrana zabraňuje parám ve vstupu do konstrukce. Parobrzda páru brzdí. Difuzně otevřená střešní fólie má naopak páry propouštět, je to takový Goretex. Můžeme si to ukázat tady ve střešním plášti, kde je zespodu parozábrana nebo parobrzda v závislosti na tom, jestli máme difuzně otevřený systém a co si tam můžeme dovolit. Aby to nebylo jednoduché, udává se tam ještě nějaký údaj prostupnosti par. Na druhé straně střešního pláště naopak potřebujeme, aby konstrukce mohla vysychat. Proto je tam difuzně otevřená fólie, která současně slouží jako pojistná hydroizolace pod krytinu. Takže to funguje opačně: kdyby nám náhodou zateklo pod krytinu nebo tam zůstával nějaký kondenzát, bude tou fólií odveden pryč.

Určitě to nemůžeme zaměnit a nevhodným použitím nebo záměnou materiálů může nastat docela fatální chyba. Kvůli tomu nám třeba může shnít krov v případě, kdy nemáme parozábranu, vlhkost se kumuluje v tom mezikrokevním prostoru a nemůže nám to vyschnout směrem ven.

Můžeme tomu přecházet nějakou difuzně otevřenou konstrukcí, která tyto parametry má. U difuzně uzavřených konstrukcí je to zásadní parametr, kdy nemůžeme žádnou vlhkost do konstrukce pustit. Setkáváme se s tím i u realizací, kdy například řemeslníci, kteří jsou profesionálové ve svém oboru, dejme tomu tesař, který perfektně zvládá tesařské konstrukce, už nemají znalosti ohledně celého systému a funkčnosti. Podobně často i elektrikář. Často vůbec neřeší ty návazné věci a že není možné vrstvy poškodit. Nebo že je potřeba mít vše u svépomocného stavění dotažené v detailech. To může být častá chyba u střešních oken nebo napojení krovu na zděnou stěnu. Těch míst může být hodně a u kvalitnějších výrobců a dodavatelů už by to mělo být řešeno. U střešních oken to je kus nějaké fólie, na kterou to můžeme napojit. Nebo kolem stavebních výplní tam dodavatel udělá přípravu, kdy se to dá snadno napojit. Často vidíme, že parozábrana je nějak udělaná v ploše narychlo. Často nemá ani přilepené spoje a už vůbec není dotažená do těch stavebních otvorů. Takže potom vůbec nemůže plnit svoji funkci. Právě to precizní provedení je hodně důležité. Často vidíme rozpočty, kde je na parotěsnou vrstvu jen pár korun a je na první pohled jasné, že to ani udělat nejde. Možná potom se k tomu tak i někteří stavebnici staví.

Je dobré to vypíchnout, protože je to častá chyba i při nějakých rekonstrukcích, kdy se to prostě nějak udělá, někdo tam tu vrstvu ani nedá.

Příspěvek Parozábrana, parobrzda, střešní fólie – jak se v tom vyznat pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Náhrada OSB desky v přírodní sendvičové stavbě

Asi nejběžnějším typem opláštění konstrukčního systému typu sendvič (two by four) je OSB deska. To se nám ale v přírodním stavitelství moc nehodí. Je to díky velkému poměru lepidel a energetické náročnosti výroby OSB desek. Proto přicházejí na řadu i jiné prověřené varianty, kdy pro opláštění a zavětrování konstrukce sloužily stavební desky, které byly nabíjeny diagonálně.

Už se tomu krátce věnujeme v jednom videu. Tady máme záběry z jedné stavby, kde můžeme vidět celé opláštění stěn. Za mnou můžeme vidět finální plochu, kde jsou hliněné omítky a vápenný nátěr. Málokdo by jsi asi tipnul, že zatím je dřevěná sendvičová konstrukce.

Náhrada za OSB desku

Desky jsou zde ze statických důvodů. Pokud bychom nechali jenom jednoduchou rámovou konstrukci, tak nám dům spadne jako domeček z karet. OSB deska nebo diagonální desky nám slouží jako zavětrování a celkově nám stužují stavbu. Dneska už máme na výběr z více materiálů, které můžou plnit tuto funkci a budou bližší přírodnímu stavitelství. Toto je varianta opláštění z interiéru, kde jsme na dřevěné desky dali papírovou parobrzdu. Dále pak byla nějaká předstěna s hliněnou omítkou. Zvenku může být opláštění z dřevovláknité desky, která je plně difuzně otevřená. Od určité tloušťky může deska plnit také statickou roli. Je tady více variant a můžeme se OSB desce jednoduše vyhnout.

Je to řešení, které je pořád dost nestandardní a málo používané. Narážíme na to u lidí, kteří se snaží stavět ohleduplnějším způsobem nebo mají blíže k přírodnímu stavitelství. Možnosti tu jsou. Je to o kompromisech a záleží na parametrech stavby, na použitých izolacích a dalších aspektech. Tady si chceme jenom ukázat, jak to vypadá, a že to je plně využitelná, plnohodnotná varianta.

 

Příspěvek Náhrada OSB desky v přírodní sendvičové stavbě pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Balíky slámy pro stavbu slaměného domu

Slaměné balíky jsou jádrem celého systému slaměných domů. Toto video budeme celé věnovat slaměným balíkům a tomu, co je dobré vědět, než se pustíme do stavby slaměného domu. Jsem tady s Danem Grmelou, který je specialista na navrhování těchto domů a taky má bohatou zkušenost přímo s realizací staveb i se sháněním balíků a se vším, co s tím souvisí.

Na úvod se chci, Dane, zeptat: Zmiňovali jsme různá technická řešení a s tím související různé typy balíků. Jaké jsou možnosti shánění jednotlivých formátů balíků?

V zásadě se u nás vyrábějí 3 základní typy balíků, malé hranaté, velké hranaté a kulaté. Z těch kulatých se moc nestaví, nejčastěji se staví z malých hranatých, občas se něco staví z velkých hranatých, ty jsou vyloženě vhodné pro nosnou slámu. Ty velké hranaté mají rozměry okolo 70 x 90 x 200 cm nebo i více, záleží na sklízecí technice, ty malé mají přibližně 35 x 45 cm a délka se dá vždy nastavit. Obvykle nastavujeme délku kolem 75 cm a balíky se využívají jako výplň fošínkového skeletu.

Jak je to s váhou? Lze s takovými balíky manipulovat ručně, nebo je potřeba použít mechanizaci?

K manipulaci s velkým balíkem je potřeba tak 6 lidí, aby s ním pohlo, takže je většinou potřeba zdvižka nebo jeřáb. Ten malý je tak akorát, aby ho jeden člověk unesl.

Jaká je cena těchto balíků? Když člověk jezdí krajinou, vidí hlavně ty velké, ale více se využívají ty malé.

Při použití těch velkých jsem byl asi jen třikrát za život, takže jejich cenu z hlavy neznám, cena těch malých začínala na 5 korunách a občas má někdo štěstí, že je stále ještě od nějakého místního zemědělce velmi levně, za 10 – 15 korun koupí. Ti, kteří vědí, že to prodávají na stavbu, že se z toho v dnešní době dá stavět, už to dnes prodávají za 35 – 40 Kč za kus. Těch malých lisů na malé balíky je v republice kolem 600, takže sehnat se dají, ale v některých lokalitách to shánění může být obtížné. Většina velkých družstev slámu lisuje do velkých balíků, je to pro ně rychlejší a snazší, do malých lisují drobní zemědělci a chovatelé, případně ta družstva, která svým zaměstnancům dávají slámu pro jejich domácí chovy, sklidí většinu do velkých a jen malé množství sbalí do malých balíků. Slámu lze ale kdykoli z velkých kulatých balíků přebalit do malých hranatých. Z velkých hranatých to moc dobře nejde, protože v něm jsou ta stébla už rozbitá, podrcená, a když se velký balík přebalí do malého, už se s ním nedá tak dobře pracovat. Po přestřižení provázků, které balík drží pohromadě, potřebuji, aby ten balík nabyl jen po délce, aby dobře pružil a tak pěkně seděl do všech detailů a mohl jsem ho dobře napasovat na místo. V tomto případě se ale stává, že se tyhle z velkých přebalené malé balíky začnou sypat a drolit na všechny strany.

Když to vrátím zase do praxe. Mám projekt, chci začít stavět, kdy je nejvhodnější doba začít ty balíky shánět? Nekoupím je ve stavebninách, mám začít hledat lokální zemědělce? Různé regiony asi mají svá specifika, lze to nějak zobecnit? Jak mám začít?

Většinou ten běh prací s architektem – nejprve architektonická studie, potom projekt k povolení, projekt provedení – většinou je tahle přípravná fáze tak na 9 měsíců až rok. Myslím si, že nejlepší čas začít shánět balíky je někde mezi studií a projektem. Když už máme architektonickou studii hotovou, tak už známe velikost a objem a dokážeme odhadnout počet balíků. Začínáme tedy poptávat a shánět asi tak rok předem. Není podle mne nutné a ani výhodné, aby si to stavebník ten rok předem už koupil a naskladnil, stačí, když si tam zajede balíky změřit a zvážit, obvykle vážíme alespoň 10 kusů. S těmito rozměry pak už počítáme v projektu, je tedy dobré pro projektování rozměry balíků znát. Doporučuji si ty balíky vždy shánět v místě, jednak aby byla minimalizovaná ekologická stopa způsobená dopravou, jednak to i vyjde levněji, jak doprava, tak i balíky. Kdo v místě nesežene, tak se může podívat na našich webových stránkách v sekci Databáze lisů na slaměné balíky, máme tam asi 20 kontaktů, tak lze případně někoho najít i tam. Možná to bude o něco dražší a pravděpodobně se ty balíky povezou na větší vzdálenost.

Je to taková vaše služba zdarma navíc k té vaší hlavní, stavební činnosti, že vy evidujete ty možnosti včetně doporučení po celém Česku, takže hledat se dá i tam. Taky jsem slyšel, že je potřeba nechat ten balík rok uležet. Je to důležité?

Myslím, že ne. Balík něco ztratí ze své hmotnostní vlhkosti, asi 10 %, tak jako dřevo, po nakácení je vlhčí, těžší, než když pak doschne, ale sláma může klidně doschnout i v té konstrukci, ničemu to nevadí. Naše stavby navrhujeme vždy jako difuzně otevřené, takže vlhkost dřeva ani slámy není problém, stejně jako nějaká třeba havárie, porucha. Máme zkušenost, že když do toho zateče, tak nejpozději do konce příštího léta to uschne, podobné jsou i zkušenosti ze světa. Takže jestli tam dám balík, který má při instalaci 110 kg kubík a po dvou letech bude mít 100 kg kubík, podle mě to ničemu nevadí. Nevím, proč by mělo být výhodnější je rok sušit.

A co rizika? Určitě do toho promlouvá počasí, jak se vše podaří zorganizovat v místě stavby. Není výhodnější je mít už předem, že pak třeba můžu slíbit tesařům termín stavby? Tohle znám i ze své praxe, že není úplná jistota, že ty balíky budou a v jaké kvalitě. Jak tohle vychází z vaší ankety, kde už máte informace z více než 40 domů?

Já myslím, že už sis na to odpověděl sám. Nedokážu to tak zvážit, co je výhodnější. Já osobně, abych ty balíky nemusel skladovat, čímž rostou náklady a pracnost, tak bych si to rok předem domluvil, případně měl třeba ještě jeden záložní zdroj, ale kupoval bych to až ten rok, kdy stavím. Samozřejmě je to jistota, když to mám naskladněné předem – ale investuji do skladu, investuji do práce, riskuji, že když to budu skladovat špatně, tak my myši mohou přehryzat provázky a to je zase práce navíc, někdo to špatně zaplachtuje a balíky mohou zmoknout a zhnít a je tam zbytečný odpad… Je to na zvážení, já to obecně nedokážu říct, každá varianta má svoje. Pokud mám možnost ty balíky skladovat dobře a blízko stavby, tak bych je skladoval. Kdybych si musel pronajímat nějakou stodolu někde o 10 km dále a dvakrát vše nakládal a skládal, převážel…

Ještě mě napadá jeden aspekt, a sice že všechny stavby v Česku se kupí do jednoho termínu. Musí tam být všichni ti tesaři a další, kteří se na tom podílejí, a stihnout to během dvou měsíců postavit. Kdybych tu slámu měl dříve, tak mi to dává možnost začít už dříve, třeba v březnu, a budu mít jakožto zákazník, stavitel větší svobodu, větší možnost volby řemeslníků, ti přece v tom březnu nejsou tak vytížení jako potom v tom červenci a srpnu, kdy jsou dovolené, všechno běží na plné obrátky.

Já myslím, že tesaři mohou klidně tu konstrukci v březnu, dubnu, květnu konstrukci postavit a ty balíky si tam lidé už většinou dávají sami, takže to pak většinou závisí na pokrývačích. No a není tak těžké si tu střechu deskou DHF nebo dřevovláknitou deskou zaklopit, abychom mohli dát ty balíky shora, a potom máme řadu týdnů, kdy pak mohou přijít pokrývači. Celkem vzato tesaři na balících nijak závislí nejsou, protože jsou tam dřív než sláma. Když už jsou potom žně, koncem července nebo začátkem srpna, tak už tesařská konstrukce bezpečně stojí. Je nejefektivnější dát balíky rovnou do střechy, pak střechu zakrýt, když by třeba zrovna klempíř nebo pokrývač neměl čas, alespoň tou dřevovláknitou deskou, která tam stejně vždycky je a pršet na ni může a pak už můžou navazovat ty další práce.

Určitě to, co říkáš ty, že když ty balíky mám už k dispozici, taky je to výhoda, že už je mám po ruce. Když jdou balíky rovnou z pole do střechy, je to méně nákladné, méně pracné. Pro stavební firmy, které staví více než jeden dům do roka, ty si to nejspíš budou chtít naskladnit. Pro svépomocného stavebníka je to myslím spíš trochu nevýhoda, že má více práce s tím naskladněním a vyskladněním, musí to udělat 2x.

Ještě určitě záleží na technickém provedení, jestli jsou balíky ve střešním plášti. Myslím, že teď je to docela jasné, ty zásadní informace padly a že se to v dalších videích ještě bude prolínat. Pro základní přehled je to dostačující. Dane díky moc.

Tady vidíme, že i tento druh stavby má svá specifika, ale i s tím vším se dá rozumně pracovat, vidíme to i na tom, jak se tento obor rozvíjí, i na tom množství staveb. Zmiňovaná anketa z realizovaných 40 staveb je k dispozici a to je hmatatelný výsledek, jak tyto stavby fungují. Více v dalších tématech.

Příspěvek Balíky slámy pro stavbu slaměného domu pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

Proč tento dům vytápíme elektřinou

V předchozích videích jsme mluvili o takovém způsobu vytápění, kde hoří oheň, a majitelé tohoto domu by se spíše také přikláněli k vytápění nějakým takovým topeništěm, protože je jim to mnohem bližší, ale nakonec to skončilo u elektriky.

Proč jsme zvolili tuto variantu? Samozřejmě necháme stranou ty případy, kdy někdo vyloženě chce topit elektřinou, chce to mít bezúdržbové, chce mít nějaké technologie nebo z nějakého jiného důvodu preferuje tento způsob vytápění tak jako tak. Kde to dnes určitě smysl dává, jsou dobře zateplené objekty, k čemuž my také směřujeme – aby byly energetické ztráty minimální, takže není potřeba moc, abychom dům vytopili. Takže odpadá finanční hledisko, vzhledem k tomu, že vytápění elektřinou je asi nejdražší. Standard energetické náročnosti domů se ale tak posunul, že spotřeba elektřiny k vytápění je tak malá, že už to nehraje tak významnou roli.

V naší specializaci na přírodní stavby a zdravější bydlení se také díváme na ten aspekt, jak vlastně tu energii získáváme. Bylo by to asi jednodušší, kdybychom tu energii dokázali získávat z nějakých čistých zdrojů ve větší míře, pak by tam těchto otazníků bylo méně.

Když se vrátím k této stavbě, zde to rozhodnutí bylo dáno půdorysem a členěním stavby. Ta stavba je hodně malá a i dispozičně, ať jsme se snažili, jak jsme chtěli, tak se nám sem topeniště a místo na skladování dřeva nebo jiného paliva prostě nevešlo. Ani investice na zavedení nějakého komplikovanějšího systému nebo na rozvody teplé vody nebo jiné technologie v tomto prostoru pak moc nedávaly smysl. Nakonec to skončilo tak, že bude nejvýhodnější stavbu co nejlépe zateplit a topit tady elektrikou. I vstupní náklady na podlahové topení a sálavé panely jsou nesrovnatelně nižší než u jiných systémů, a ušetřil se prostor, který by zabral komín a další vybavení.

Takže u tohoto domu se sešlo těch důvodů více a teď už nám jde jen o to, získávat více energie z čistých zdrojů.

Příspěvek Proč tento dům vytápíme elektřinou pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich