Archiv pro měsíc: Srpen 2013

Tree of Life v Lázních Bělohrad

Pár dnů minulého týdne jsme strávili v městečku Lázně Bělohrad. Narodil se tady Karel Václav Rais – objevili jsme dům s jeho pamětní deskou, což mě přinutilo osvěžit paměť svou a vyloudit z ní nějaké dílo tohoto představitele kritického realismu… marně… dokonce i Zapadlí vlastenci byli zcela zapadlí za bránou zapomnění… Já v mládí přečetla kdeco, ale K.V.Raise opravdu ne. Co vy a klasici české literatury?

Jedním z cílů našeho krátkého pobytu v lázních byla návštěva Spa resortu Tree of Life. Strom života nabízí pod jednou střechou ubytování a lázeňské služby, wellness procedury, bazén, zajímavou gastronomii (kuskus s mátou a limetkou, vynikající nápad!).
Ráda bych zažila Rasulbad nebo Hamam, ale to si nechám na někdy příště. Při první návštěvě jsme byli v Exotic Spa a zkusili laconium a parní lázně. Musím přiznat, že doposud jsem nikdy nebyla ani v sauně a vlastně jsem po tom netoužila a představovala si, jak v tom horku zahynu bídnou smrťou. A popis laconia, což je „římská „potní“ a očistná lázeň, ve které se udržuje standardní teplota okolo 50 °C a vlhkost dosahuje max. 70 %“ – to mi znělo dost drasticky. Nicméně konečný efekt, slibující odstranění nashromážděných odpadních látek z těla, se možná opravdu mírně dostavil. Měla jsem pocit hezčí pleti a menší celulitidy (pardon za intimní detaily :-)).

Parní lázeň je malá místnůstka vybavená lavicí, celá vyložená mozaikovým obkladem, na podlaze s dřevěným roštem. Součástí lázně je ruční sprcha, takže se dá trochu osvěžit i na místě a zpříjemnit si tak blahodárnou proceduru (a vydržet tam tedy déle než pár desítek sekund :-)).

Docela se mi líbily interiéry hotelu, zejména ty obrovské fíkusy lyrata.

Za hotelem je rybník Pardoubek, jehož název byl odvozen od „pár doubků“ vysazených kdysi na hrázi rybníka. Ovšem lidová tvořivost si o jménu pro rybník myslí své… 🙂

Lázně Bělohrad jsme poznali jako vcelku poklidné a příjemné město. V centru a lázeňské části je položena krásně zdobená dlažba. Na náměstí jsme objevili meteorologický sloup, pojmenovaný „U Kadavého“ – podle místního občana, který tu v dobách první republiky postával a vyhlížel někoho, kdo by pro něj měl práci.

Věčný kalendář

Předloni jsme byli na dovolené na Krétě a dcera si tam koupila nástěnný kalendář s kočkami. Kočka na chladivé modré střeše, kočka na bílém proutěném křesílku, kočka pod oleandrem… znáte to.  Kalendář byl na rok 2012 a tak už osmý měsíc koukáme na prosincovou kočku… ale sundat se nesmí, neboť jsou tam KOČIČKY! Při jedné z (marných) debat, jestli by se ten kalendář nemohl přece jen dát pryč, Ema navrhla, ať koupím kalendář, který bude platný pro všechny roky v budoucnu. Kočky forever!

Věčné kočky bych asi nechtěla, ale kalendář EXP CALL YYY se mi líbí. Vytvořila ho Elizabeth Ward, grafička z New Yorku, a použila v něm data expirace z potravin a léků. K významný dnům se mohou přilepit lístečky s poznámkami.

Sesbírat 365 různých dat expirace musí být dost náročné, jinak by se tenhle projekt hodil pro DIY. Nebo se dá koupit u Curio. Nebo… naskenovat domácí zásobu potravin a pak se uvidí. 🙂

Proměna švédské kuchyně

Už jsem tu několikrát psala o švédském webu StyleRoom, což je místo, kam jeho uživatelé vkládají fotky svých obydlí. Pro milovníky švédského stylu – takového trochu více ze života než „blogového“ (i když ten je nádherný, co si budeme povídat :-)) – je to dobrý zdroj pro průzkum běžného švédského bydlení.

Já na StyleRoom občas prokrastinuju, dříve – když jsem ještě neznala Pinterest – to bylo asi častější…

Bílá kuchyně mě zaujala nejdřív kvůli otvírání skříněk na jakousi malou petlici. Je to těžce nemoderní, netrendové, staromilsky půvabné. Vlastně i celá kuchyně je taková útulně hezká, domácká. Nebo aspoň na mně tak působí, přestože jsme v dětství doma měli oranžovou Astu (pamětníci znají).

Kuchyně už evidentně něco pamatuje, ale lehká modrnizace jí hodně prospěla: odstranění spodních skříněk, ošklivé mikrovlnky, nátěr futer na bílo a je to. Ještě spousta stylových doplňků, nad nimiž se minimalisti ošívají hrůzou, ale sem to prostě patří.

Tohle je původní podoba kuchyně.

Pohled na druhou část linky.

 A tohle půvabné místo je spížka.

Zdroj obrázků: http://www.styleroom.se/album/38284

Raňajkuj, pi vodu, veĺa kráčaj!

Moudré heslo, kéž bych se jím sama řídila. 🙂

Doporučení z titulku, vyvedené v křídě, je k vidění  na zdi jednoho bytu v Nitře, jehož rekonstrukci navrhli Toito architekti.
V panelovém jednopokojovém bytě celou čtvrtiny plochy zabírala chodba a šatník, architekti místo ní navrhli překližkovou „skříň“, do níž umístili postel, komoru, pračku, koupelnu, ledničku a ošacení celé rodiny.

Fotky: http://goo.gl/FvHTcV

A ještě fotka z jiné realizace téhož ateliéru: byt M – skvělý popis tohoto bydlení si přečtěte na webu toito.

Krátká citace:
„Je osobnou výpoveďou majiteľov, rozpráva ich príbeh, vyjadruje názory a túžby. Architekti boli iba zrkadlom ich viery v rodinu a bytie spolu, ktoré sa odrazili v celom priestore. Byt M je úprimná snaha o skutočný domov.“

Podle mně se to úžasně povedlo! Co říkáte na hernu ve vyšších sférách?

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich