Archiv pro měsíc: Srpen 2016

Posezení na Kulaťáku

Kulaťák (oficiálně pražské Vítězné náměstí) byl a je pro chodce velmi nehostinné místo. V posledních letech jsem se v této oblasti pohybovala docela často a pochmurná atmosféra rozlehlého prostoru na mě pokaždé více či méně dolehla.

Před pár dny jsem Kulaťákem po nějaké době zase procházela a co nevidím: na konci Dejvické ulice je postavené dřevěné pódium, na kterém se nacházejí plochy k sezení i k případné krátkodobé relaxaci. A od hustého provozu náměstí se místo snaží odclonit dokonce opravdová zeleň! Na ploše jsou rozkládací křesílka, stůl na pingpong, prostě nádhera…

Už slyším ty komentáře: kdo by si šel zahrát stolní tenis nebo přečíst knížku na rušnou křižovatku… Pokud by měl na výběr mezi Kulaťákem a třeba parkem, tak samozřejmě nikdo. Jenže když je člověk nucen delší dobu čekat,  nebo si potřebuje odpočinout na trase z bodu A do bodu B, tak se příjemné místo k sezení zatraceně hodí.

O projektu nevím žádné podrobnosti, ale u srdce mě tedy zahřál:-)

Špička obecná

Nedávno se mi vrátila vzpomínka: vybavila se mi moje babička, jak v trávě na zahrádce sbírá malé houbičky. Říkala jim špičky a přidávala je do polévky. Jako malí jsme je sbírali s ní, bezpečně jsme je poznali podle specifické vůně. Pak jsem dlouho na špičky v trávě nenarazila, nebo jsem je spíš přehlížela. Až teď – stačilo houbu utrhnout a přivonět a vzpomínky byly zpátky…

A tak jsem si o drobné houbičce zjistila víc. Jmenuje se špička obecná (Marasmius oreades).  Sbírá se většinou jen klobouk, třeň bývá pro konzumaci příliš tuhý.

Tón hořkých mandlí je způsoben prudce jedovatým kyanovodíkem, který špička v živém stavu vylučuje. Ten ale při tepelné úpravě vyprchá a špička tak není nebezpečná – tak vysvětluje původ té zvláštní houbově mandlové vůně špiček web České mykologické společnosti.

Často se prý špičky objevují v tzv. čarodějných kruzích, to bych někdy opravdu moc ráda viděla!

„Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde