Archiv pro měsíc: Září 2016

Čas objevit nové ovocné chutě

Polozapomenuté odrůdy ovocných stromů mě zajímají stále víc. V každém kraji měli nějaké ovoce, typické právě pro jejich oblast. Díky přizpůsobení se místním podmínkám se mu nejlépe dařilo právě tam: třeba třešeň Mšenská jánovka nebo hrušeň Solanka ze Solan na Litoměřicku.

Vzhledem k tomu, že se často pohybuji v Českém středohoří, pátrám právě tam. V odlehlejších koutech je ještě mnoho prastarých alejí, ovocné stromy rostou na mezích i ve dříve založených zahradách. Když hodíte do Googlu spojení „staré odrůdy“, vyhledávač najde poměrně dost odkazů. Jedna z dobrých stránek je například TADY…

Během víkendu jsem objevila jabloň odrůdy Punčové. Tedy: ne, že bych ho sama identifikovala, nicméně věděla jsem, kde přesně roste, a tak jsem se na něj zašla podívat. A hlavně ho ochutnat:-)
Dužina tohoto zimního jablka je jemná, šťavnatá a navinulá, jak se píše ve staré Pomologii z roku 1957. Sklízí se koncem září a jeho hlavní výhodou by mělo být to, že vydrží ve sklepě svěží až do léta. Je to jablko, které se pěstovalo téměř výlučně právě na Ústecku a Děčínsku, takže vlastně taková místní specialita.

Tak vyrazte na okolní meze, ten nejlepší čas na průzkum spojený s ochutnáváním je právě teď:-)

Nejkrásnější zahrada 2016

Pokud budete mít cestu na letošní ročník výstavy Zahrada Čech, určitě neminete ani soutěžní přehlídku Nejkrásnější zahrada. Letos se koná už čtvrtý ročník.

Oproti minulým letům se přehlídka přesunula na prestižnější místo ve středu výstaviště. Soutěžních zahrad bylo tentokrát deset, o rozměrech 9×8 metrů, a byly přístupné ze dvou stran. 
Hlavním tématem letošního ročníku se stala Zahrada všech (ne)smyslů. A většina realizací byla pojatá přesně tak, jak bychom mohli  toto sousloví číst: jako šálení smyslů a hříčky. V nejrůznější podobě se opakovaly odrazy v lesklých plochách, prvky, jejichž smysl či nesmysl jste objevili až na druhý pohled (jablíčka na listnatém stromě, který ovšem nebyl jabloní), zneklidňující elementy, u kterých jste museli přemýšlet, co je na nich vlastně jinak. Druhou rovinou pak bylo uchopení tématu jako uspokojení všech lidských smyslů (sluch, hmat…).

Vítězná zahrada tvůrců pod vedením Martiny Forejtové a Jany Pyškové s názvem „Dešťová zahrada“ se vymykala hlavně v tom, jak tvůrci slovo „nesmysl“ pojali. Nesmysl v jejich podání totiž zosobňuje to, jak hospodaříme na zahradách s vodou, a zejména s tou dešťovou. Vytvořili tedy místo, kde se voda neztrácí, ale naopak jím stále cirkuluje (viz všechny fotografie).

Zahradní prvky, rostliny a vtipně použité zrezivělé trubky ji zadržují a zpomalují, životodárná voda tak na nejrůznějších místech přetéká a odkapává, a vytváří příjemné mikroklima. Bylo to znát i na tom, že v zahradě v pomalu třicetistupňových vedrech pořád někdo z návštěvníků odpočíval:-) Fakt povedený nápad. A nejvíc se mi líbilo, že jezírko nebylo vystlané fólií. Pořád ze všech stran slyším, že bez fólie to nejde, a tak mi tahle mini zahrada udělala radost.

S názorem odborné poroty pod vedením známého architekta a pedagoga Martina Rajniše se tedy plně ztotožňuji (to si asi oddychli:-) A jsem zvědavá, kterou zahradu vybere jako vítěze porota návštěvníků Zahrady Čech.

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich