Archiv rubriky: výlet

Bleší trh ve Vídni

Na bleším trhu za tržištěm Naschmarkt jsme byli v rámci výletu do adventní Vídně, ale blešák se koná každou sobotu. Viděla jsem chlapíka, který odtud vlekl klasickou sklopnou dřevěnou sedačku ze starého kina, ta by se mi taky hodila…

Úplně paf jsem byla z tohoto porcelánu – Lilienporzellan z rakouské porcelánky ÖSPAG. Viděla jsem čtyři pastelové mističky u tchyně, která do nich servíruje okurčičky a kukuřičky, ale netušila jsem o mohutné oblibě pastelově zbarveného porcelánu u sběratelů. Ve větším množství je to pastva pro moje oko a nechápu, jak to může prodávat chlap s vizáží gangstera. Tam měla stát Alenka z říše divů… 🙂

Stezka „Bez bot“

Chodit bosky je zdravé. Doporučuje se to i pro děti! Úplně žasnu, odkdy? Dceři je 8 let a vždycky jsem měla za to, že má mít kvalitní kožené boty „se Žirafkou“, nejlépe z lékárny. A houby, měla chodit bosá! Musím uznat, že mi to dává smysl a nejspíš se stane pokusným králíkem mé nové bosé teorie. Když už boty, tak mají být měkké, lehké, bez zvýšené paty. Baleríny? Cvičky? Plátěné tenisky? Co obouváte svým dětem vy?

Chodit  bosky je dobrodružné. Nevěříte? Tak se zkuste projít bez bot po pardubickém obchodním centru, jako pan Zahálka.

Chodit bosky je zábavné. Na rozpálené kamenité pláži u moře mi to až tak nepřišlo, ale chůzi po Stezce bez bot můžu doporučit. Stezku najdete v Brně – Líšni, za parkovištěm na Sedláčkově ulici.

Stezka střídá různé povrchy. Můžete se projít po jemném a hrubém písku, oblázcích, štěrku, kůře… Měla jsem obavy ze šišek, ale chodí se po nich moc příjemně.

Ema zdrhá po došlapu na nějaké hrubší místo. 🙂 A to, co drží v ruce, jsou právě super dokonalé ortopedicky tvarované boty z lékárny. Ach jo.
Málem bych zapomněla na hobliny. S hoblinama je legrace. Vybíráním hoblin z vlasů se zabavíte celou cestu zpátky, šalinou číslo 8 do centra.

A mořský píseček, to je blaho…
Chodíte rádi bez bot?

wordpress themes

Open Space Market v Brně – ještě v neděli!

Dnes jsme se byli podívat na trhu české a slovenské módy a designu Open Space Market, který se koná od pátku do zítřka (neděle 8.9.2013) v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně.

Byla jsem moc zvědavá na KOKINO design a jeho premiéru na brněnských trzích – a byla skvělá. Krásné zboží a moc příjemná majitelka, to vše zasazené do zajímavých prostor galerie. Byla jsem tak okouzlená, až jsem si zapomněla cokoliv koupit. 🙂

Chtěli jsme pořídit knihu pro dceru, ale nakonec jsme ji vybrali o kousek vedle, v nakladalství Meander. Alberto Pez – Je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli. Už jsme ji dnes večer přečetli plyšové kočce Kaštance a mňoukala na souhlas.

Moc se mi líbily Šaty pro princezny

Naše princezna na takové velké róby moc není. Vybrala mi magnet do sbírky u …little illustrations.

Koukala jsem se na jejich web a objevila skákací gumu v krásné krabičce – jestli je tam i návod na školku tak to nemá chybu!

Náhrdelníky od Recysklo, La Mode de Boheme a Ateliér Frou-Frou.

Na závěr fotka z prezentace obchodu Ledabíle, kde jsem se zúčastnila háčkovacího workshopu a umotala muchomůrku.

Dvě a půl hodiny kmitání háčkem v osvěžujícím průvanu vstupní haly galerie a pod trpělivým vedením Veveřice přinesly ozdobu na vánoční stromeček. Možná bych se teď mohla pustit do pufu z poslední fotky, dokud si (snad) pamatuju postup práce.

Tree of Life v Lázních Bělohrad

Pár dnů minulého týdne jsme strávili v městečku Lázně Bělohrad. Narodil se tady Karel Václav Rais – objevili jsme dům s jeho pamětní deskou, což mě přinutilo osvěžit paměť svou a vyloudit z ní nějaké dílo tohoto představitele kritického realismu… marně… dokonce i Zapadlí vlastenci byli zcela zapadlí za bránou zapomnění… Já v mládí přečetla kdeco, ale K.V.Raise opravdu ne. Co vy a klasici české literatury?

Jedním z cílů našeho krátkého pobytu v lázních byla návštěva Spa resortu Tree of Life. Strom života nabízí pod jednou střechou ubytování a lázeňské služby, wellness procedury, bazén, zajímavou gastronomii (kuskus s mátou a limetkou, vynikající nápad!).
Ráda bych zažila Rasulbad nebo Hamam, ale to si nechám na někdy příště. Při první návštěvě jsme byli v Exotic Spa a zkusili laconium a parní lázně. Musím přiznat, že doposud jsem nikdy nebyla ani v sauně a vlastně jsem po tom netoužila a představovala si, jak v tom horku zahynu bídnou smrťou. A popis laconia, což je „římská „potní“ a očistná lázeň, ve které se udržuje standardní teplota okolo 50 °C a vlhkost dosahuje max. 70 %“ – to mi znělo dost drasticky. Nicméně konečný efekt, slibující odstranění nashromážděných odpadních látek z těla, se možná opravdu mírně dostavil. Měla jsem pocit hezčí pleti a menší celulitidy (pardon za intimní detaily :-)).

Parní lázeň je malá místnůstka vybavená lavicí, celá vyložená mozaikovým obkladem, na podlaze s dřevěným roštem. Součástí lázně je ruční sprcha, takže se dá trochu osvěžit i na místě a zpříjemnit si tak blahodárnou proceduru (a vydržet tam tedy déle než pár desítek sekund :-)).

Docela se mi líbily interiéry hotelu, zejména ty obrovské fíkusy lyrata.

Za hotelem je rybník Pardoubek, jehož název byl odvozen od „pár doubků“ vysazených kdysi na hrázi rybníka. Ovšem lidová tvořivost si o jménu pro rybník myslí své… 🙂

Lázně Bělohrad jsme poznali jako vcelku poklidné a příjemné město. V centru a lázeňské části je položena krásně zdobená dlažba. Na náměstí jsme objevili meteorologický sloup, pojmenovaný „U Kadavého“ – podle místního občana, který tu v dobách první republiky postával a vyhlížel někoho, kdo by pro něj měl práci.

Den nezávislosti USA

Jeho excelence velvyslanec USA v České republice Norman Eisen pozval mého drahého skorochotě, aby společně s dalšími hosty oslavili Den nezávislosti a můj přítel ze všech nejlepší si mě vzal s sebou coby doprovod. Připadala jsem si trochu jako slečna (ehm) poprvé uvedená do vyšší společnosti. 🙂

Tonya Graves zpívala americkou hymnu a měla krásné šaty!

zdroj: http://goo.gl/qDBth

Tato fotka je oficiální, musela jsem si ji vypůjčit z facebooku ambasády, protože jsem ji tu chtěla mít a mnou zachycený stejný okamžik dopadl takto…

I nadále jsem se prudce nenápadně snažila zachytit Tonyu, ale paparazzi by ze mně být nemohl…

…ale přesto jsem nemohla necvaknout oblíbeného novináře a ekonoma.

Slavnosti chřestu v Ivančicích 2013

Stává se mi z blogu spíš rodinný deníček, ale co se dá dělat… Takže dnes o tom, že nastala sezóna chřestu a my se vypravili na ochutnávky chřestových jídel do mého rodného města.

Letos jsme byli na chřestových slavnostech potřetí – a zdály se mi zatím nejlepší. Zápis z předloňska mám tady, loňský výlet za chřestem nestál za zaznamenání – přijeli jsme dost pozdě a k ochutnání toho už bylo pomálu.

Letos už je taky dcera větší, starší a rozumnější –  což samozřejmě neznamená, že by snad vzala chřest na milost a do úst. Ale nemuseli jsme aspoň strávit tolik času postáváním u skákacího hradu…

Co jsme ochutnali? Já se těšila na chřestové sushi…

…a chřestovou zmrzlinu. Moc dobrý byl ten kvítek (snad jedlý :-)).

Ostatní členové výpravy si ochutnali ještě toto:

U některých stánků se tvořily fronty a tak byla příležitost pozorovat kuchaře při práci.

Kdo už nemohl chřest ani vidět, mohl si dát třeba staročeské placky…

Koupit si něco na řemeslných trzích…

Nebo se přesunout do vinné sekce, kde bylo moc příjemně…

Ten deštník s Muchovými motivy jsem si měla koupit… tak příští rok!

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich