Dům a zahrada

Povídám si s Danem Grmelou, který je specialista na navrhování slaměných domů. Jak jde dohromady hlína na fasádě slaměného domu, která je vystavená klimatickým vlivům, s životností a pracností? Jak moc tuto možnost lidé využívají? Máš nějaké triky, jak hlínu vylepšit?

Na slaměné domy, které projektujeme, se omítá hlínou ve čtvrtině až třetině případů. V tom zbytku se využívají jiné možnosti řešení fasády. Fasáda se dá udělat hliněná, pokud dům není příliš vysoký, vystavený větru a pokud má dostatečné přesahy střechy, anebo není očekávání, že už se s tou fasádou nebude muset nikdy nic dělat. Bezúdržbovost může být, pokud se do hlíny dá polymer do vodostavebního betonu. Tento přípravek vyvinul Michal Procházka z ČVUT v Praze. Geopolymer je schopný hlínu proti vodě tak stabilizovat, že se nerozpouští prakticky vůbec, ale zároveň zůstává difuzně otevřená. Já jsem s tímto materiálem pracoval jednou v životě a při práci mi příjemný a sympatický nebyl. Docela dobře to vypadá, když je to hotové. Na první pohled to působí jako obyčejná hlína. Při práci to ale chemický smrdí. Osobně mi je ta práce s rozmíchanou hmotou nepříjemná a už bych to víckrát dělat nechtěl.

Proč se to nedělá více? Je to tím, že je to nějaká škodlivá chemie? Jinak to zní skvěle.

Nevím jak moc je škodlivá, ale zřejmě to stavebníky, kteří mají spíše přírodní ladění moc nepřitahuje. Přestože je to jenom jedno nebo dvě procenta polymeru a zbytek smíchání s hlínou, tak si myslím že přírodní ladění lidé k tomu mají spíše nedůvěru. Teoreticky by to ale mohlo být také recyklovatelné. Hlína v přirozeném stavu se dá snadno recyklovat a rozmíchat s vodou. Když se něco nepovede je velmi snadné to opravit, když se dům zbourá, může se to znovu použít jako hlína na stavbu, může se to vrátit na pole. Možná i proto to přírodně laděné lidi přitahuje. Případně se může hlína hydrofobizovat kravincem. Což je nejlepší hydrofobizační přísada. Dělali jsme dříve na workshopech pokusy že jsme hlínu hydrofobizovali kdečím: olejem, vápnem, fermeží, kaseinem, vodou z fermentovaného obilí, i trusem jiných zvířat.

Odpovídá to tomu, co zjistil profesor Minke na univerzitě v Kasselu, kde vzorky hliněných omítek omývají umělým deštěm a sledují splavování. Ten v podstatě potvrzuje to, že z přírodních hydrofobizačních přísad je kravinec nejvhodnější. Je to pak docela dobře odolné proti vodě, ale ne absolutně. Každá hliněná omítka splavuje vodou až do chvíle, kdy je plně nasycená. Takže i tloušťkou můžu ovlivnit to, jak dlouhému dešti fasáda odolá. Čím je omítka tlustější tím odolává déle. Pokud by na ní pršelo a nebyla by hydrofobizovaná vůbec, tak by odolala velmi málo. Kravinec ji proti vodě stabilizuje násobně, ale ne absolutně. I tak se ale pomalu vymývají menší částice a o to více jdou ve fasádě vidět větší částice písku, řezanky, případně tam mohou být nějaké kousky nestrávené kukuřice. Řekl bych, že fasáda pak výtvarně zraje. Dělají se i omítky záměrně vymývané houbičkou a to zejména u vápenných omítek.

Co bys tedy doporučil, jaké řešení?

Sokl doporučujeme v patě každé dřevostavby, alespoň 25 cm nad zemí, ideálně víc. Potom alespoň 80-100 cm přesah střechy. Ve štítové stěně buď stříšku, přístavek nebo štít řešit jinak. Důležité pak je, jak se pracuje s větrolamy na pozemku. Často udělá víc vhodné rozmístění stromů a keřů, než přesah střechy. Ať už je přesah střechy sebevětší, tak párkrát do roka přijde déšť větrem hnaný skoro vodorovně. U hlíny to má tu krásu, že se to časem může znova doplnit a nemusí se dělat celá fasáda znovu. Na fasádě děláme zhruba 3 cm tloušťku hlíny, aby to odolávalo i tam, kde prší.

Jak je to s pracností?

Souvisí to s tloušťkou a je trendem dělat ty omítky tak tenké, jak stačí. A ne zbytečně tlustší, protože 6 cm je dvojnásobná práce než 3. Jinak by více centimetrů na škodu nebylo. Samozřejmě se to, co do pracnosti, nedá srovnat s tenkovrstvými fasádami, kterým zedníci ani neříkají omítka. Je to jemná omítka, která má jeden dva nebo tři milimetry. Zedníci tomu říkají, že dávají barvu. Dělají se i omítky strojní hliněné, ale řekl bych, že spíše vnitřní. Když už je ta omítačka na stavbě, tak je snažší udělat ty vnější omítky vápenné. To do toho stroje jde. Nedokážu si to moc představit s tím kravincem. Ucpává to pak ty hadice. V zásadě jsou dva druhy strojních omítaček: jedny pracují se suchými směsmi a přimíchává se do toho voda až v omítacím stroji. Na stavbách se pracuje spíš s čerpadly na beton, kde je nakonec hadice připojen kompresor, který tomu dá tu energii, kterou to stříkne na stěnu. Takhle se dají dělat i omítky z místní hlíny. Ale ne příliš s řezankou a kravincem. Spíše se udělá více tenčích vrstev a využije se to na ten interiér. Myslím si, že omítky hydrofobizované kravincem strojní omítačkou nikdo nedělá.

Která varianta je v praxi nejčastější?

Většinou mají lidi na pozemku talířovou míchačku alespoň 300 litrů. Samotné míchání směsi je poměrně pracné. Na celý dům včetně vnitřních omítek a příček, když je jenom interiér, tak to bývá přibližně 20 tun na středním domě. Ale to není jenom hlína, ale je to už smíchané s pískem. Přičemž toho písku je tam víc. Je to teda 20 tun nějaké směsi, kterou musím rozmíchat s vodou, dát do míchačky, transportovat a dát na stěnu. Kolik jenom na samotnou fasádu nevím, ale budou to řádově tuny. Určitě je dobré mít to na staveništi dobře uspořádané.

Příspěvek Hliněné fasády na slámě pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.