Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Jak nejlépe vytápět slaměný dům? To nám snad poradí expert na navrhování slaměných domů Dan Grmela.
Hodně závisí na povaze stavebního investora. Zákazníci, kteří chodí pro projekty k nám, mají skoro všichni bez výjimky zájem o vytápění dřevem. Je to něco krásného a příjemného a moc se jim to líbí. A nejčastěji si přejí vytápět sálavými akumulačními kamny. Jedny takové jsou tady za mnou. Na vašem videoblogu o tom máte hodně vi sálavým akumulačním kamnům na míru. Sálavé akumulační kamna topí hlavně tam kam vidí. Studie proto děláme tak, aby sálavé akumulační kamna zasahovaly do všech místností, do kterých potřebujeme vytápět. Občas i hypokaustem do patra.
Někteří lidi topí jenom sporákem na vaření. Zejména u těch levnějších domů. Je zde výhodné to, že se funkce vaření a topení spojí. Samozřejmě už to potom netopí tak dobře, jako by to byl jenom spotřebič na topení. Na sálavých akumulačních kamnech samo o sobě se zase nedá vařit. Dá se do nich dát výměník, který ohřeje teplou vodu. Případně i jeden nebo pár radiátorů.
Ve slaměném domě se dá jinak samozřejmě topit jakkoliv. Kotlem na peletky, kotlem na dřevo s teplovodními rozvody do radiátorů, podlahovým nebo stěnovým topením. Taky to občas děláme, ale řekl bych, že je to 1 z 10 projektů, který má tyto teplovodní rozvody. Co je potom zdrojem tepla, už je skoro jedno. Může to být plynový kondenzační kotel, tepelné čerpadlo, nejčastěji to bývá kotel na dřevo, pokud už jsou teplovodní rozvody. Domy bez teplovodních rozvodů projektujeme mnohem častěji. Je to tak 90 % a z těch 90 % je 70 % se sálavými akumulačními kamny.
Dá se říct, že většina lidí chce akumulační kamna a proto jsou nejlepší?
Když se řekne, že něco je nejlepší, tak je potřeba dodat, jak pro koho. Musí to být vztaženo k povaze toho investora. Samo o sobě asi není nejlepší nic. Dá se říct co je nejlevnější, nejefektivnější. A zase se pak musí hodnotit v jak dlouhém horizontu. Podle mě jsou sálavé akumulační kamna efektivní v hodně dlouhodobém horizontu, protože mají vysokou životnost a účinnost. Dají se opravovat v podstatě donekonečna. Vyvinuly se z kamen, které bývaly dřív na hradech a zámcích. V Německu a v Rakousku v laboratořích se to zkoumalo a vyvíjelo se to a vyvíjí se to až do dnešního dne. Je z toho topidlo splňující moderní nároky na účinnost a komfort vnitřního prostředí. Může vydržet generace, pokud se v něm topí rozumně, suchým dřevem, nepřetápí se to. To už pak záleží na tom, jak je koncepčně řešený celý dům, aby neměl příliš velkou tepelnou ztrátu nebo nebyl diravý, jak jsme říkali v jednom z videí. Pak by se v něm topilo hodně a mohlo by to topeniště odejít a popraskat. Pokud je všechno řešeno koncepčně a jde to ruku v ruce, tak aby byl výkon dimenzován na tepelnou ztrátu domu, tak životnost může být pro řadu generací a pak se ta investice do nich vrátí. Kdyby někdo přemýšlel krátkodobě a zajímá ho jen cena pořízení a co nejlevnější provoz během 20 let, tak ho zřejmě vyjdou nejlépe, v dobře zatepleném domě, elektrické přímotopy.
Co bys doporučil někomu kdo se nechce starat o dřevo a má nějaký jiný zdroj?
Já asi ani nic jiného než dřevo doporučit neumím. Setkávám se se zákazníky, kteří mají podobnou povahu jako já. To, co je blízké mi a udělal bych si sám pro sebe, tak to navrhuji i našim zákazníkům. Jiné typy lidí ke mě vlastně vůbec nechodí. V tomto domě jsme naskladnili 9 m rovnaného dřeva a máme to na 3 roky. Strávili jsme tím jedno dopoledne s dvěma brigádníky. Časová náročnost není zas až taková. Kamna v zimě obsloužím během pěti minut. Netopíme nikdy víc, než jednou za den. Jednou za den to naložím a jednou za měsíc vynesu popel z topeniště. Zatopím, nechám shořet, zavřu vzduch. Kdybych chtěl mít větší komfort, tak tam dám automatickou klapku, která vzduch zavře sama. Nároky na obsluhu jsou z mého pohledu minimální. Záložním zdrojem tepla je často elektřina. Což se velice dobře kombinuje. Když se v domě alespoň občas topí dřevem, tak nikdy nevychladne na nulu. Domy, které jsou založeny na terénu drží teplotu 8 až 14 stupňů C, aniž by tam někdo celou zimu topil, prostě nikdy více nevychladne tím, že je nahřátý od zeminy plus má solární zisky okny. Tak velkou spotřebu jsme schopni přímotopem vytopit. Za několik 100 Kč se dá přidat do zásuvky i přenosný přímotop. Kdyby třeba byla doma babička, která neumí topit, tak s tou elektřinou se vždycky zatopit dá. Je podle mě škoda mít tu elektřinu jako hlavní zdroj tepla nebo postavit dům bez komínu. Není to moje gusto a asi se neumím na takový typ zákazníků naladit.
Jak často narážíte na kombinaci slunce, vítr?
Větrná energie se používá často spíše na kopci, kde hodně fouká nebo na moři, kde není zástavba. Jinak efektivita pořízení, provoz a kolik z toho dostanu u větrných elektráren moc výhodná není. U nás se to prakticky nepoužívá, tedy větrné elektrárny na rodinné domy. Fotovoltaika a solární kolektory se využívají hodně, ale na ohřev teplé vody. Málokdy na vytápění. Teplou vodu potřebuji celý rok, sluníčko mám hlavně v létě, velmi efektivně dokážeme využít solární energii na ohřev teplé vody. V zimě, kdy potřebuji topit sluníčko většinou nesvítí a efektivita je tam malá.
A co kombinace s tepelnými čerpadly?
V tom co navrhujeme my se to příliš nedělá. U jiných typů staveb se často používají tepelná čerpadla. Když už chce někdo topit elektřinou jako hlavním zdrojem tepla, tak je určitě výhodné topit přes tepelné čerpadlo elektřinou. Naši zákazníci prakticky ze 100 % mají přání topit dřevem. Když už stavíme sálavé akumulační kamna, tak nekombinujeme s tepelným čerpadlem, protože to jeho procentuální využití během roku by bylo malé a je levnější použít přímotop, který spotřebuje elektřinu za několik 100 Kč během roku.
Slaměný dům lze vytápět čímkoliv.
Příspěvek Jak nejlépe vytápět slaměný dům pochází z Přírodní bydlení
Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Hliněné panely mohou být příjemnou alternativou k mokrým procesům, které souvisí s aplikací klasických hrubých hliněných omítek. To příjemné může být v tom, že odbouráme ten mokrý proces, a taky v tom, že si můžeme ulehčit práci třeba na šikminách nebo na stropech. Pořád to nebude nic jednoduchého, ale když to porovnáme s těmi mokrými procesy, kolikrát v několika vrstvách, tak to může být schůdnější alternativa.
Je to materiál relativně nový a stává se teď více dostupný, a to i cenově. Když porovnáme některé aplikace, třeba na laťkový rošt, nebo v některých případech i na rákos, tak to může být zajímavé i finančně.
Vrstvu hlíny na místo dostaneme relativně jednoduše a ten panel má zhruba kolem 2 cm – dělá se v různých tloušťkách – takže tím prvním krokem tam dostaneme docela dost materiálu. S tím souvisí větší náročnost na manipulaci než u běžných plošných materiálů, s nimiž jsme zvyklí pracovat, tedy různé sádrokartony, dřevovláknité desky, třeba i OSB deska nebo fermacel.
Na to, jak je ta tabule malá, tak ten materiál je docela těžký, což samozřejmě odpovídá tomu, co to je. Je tam samozřejmě trošku náročnější řezání než u těch dalších zmiňovaných materiálů. Ale pokud tam chceme dostat hlínu jako přírodní materiál, tak to alternativa může být.
Někoho to může zarazit, jak to může držet po kupě, jen čistá hlína – je to zpevněné nějakou tkaninou, která je uvnitř. Potom se ten panel už jen zatahuje do finální hliněné omítky. Tam výrobce doporučuje klasickou perlinku, a to proto, že výsledek je pevnější a je tam menší riziko, že by omítka mohla někde popraskat. Ale dokážu si tam představit i třeba jutovou tkaninu, což často takto i řešíme a nějaké větší problémy tam nejsou.
Pokud jde o skladby stěnových konstrukcích, je dobré zmínit, že to může dobře fungovat i v předstěnách (o těch se zmiňujeme v dalších videích). Když za předstěny dáme nějakou přírodní izolaci, která může ovlivňovat interiérové klima, protože je ještě před nějakou parobrzdou nebo parozábranou, tak dohromady nám může vznikat vrstva větší hmoty, která může mít docela velký vliv na interiér a na to, jak se v něm cítíme.
Takže využití hliněné desky může být hodně široké, a to i ve stavbách, kde jsme si to nedokázali dříve představit, nebo pro lidi, kteří by možná jinak ten materiál nevyužili – tam vidím potenciál i na využití v domech, kam by se takovýto přírodní materiál jinak nedostal. Pro nějakého klasického hlinaře nebo ideál toho hliněného stavitelství to možná není úplně to pravé, ale jak už jsem řekl, je to alternativa, která vůči konvenčním materiálům může dávat velký smysl.
Příspěvek Hliněné panely pochází z Přírodní bydlení
Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Celý text naleznete na serveru (http://www.cbazar.cz) zde.
Představte si, že máte roubenku nebo srub, z podstaty přírodní stavbu. Často se setkáváme s tím, což je trošku škoda, že ta stavba bývá dokončená způsobem, který s tím není úplně v harmonii. Ty stěny, ten roubený skelet, který má parametry přírodní zdravé stavby, objem tohoto materiálu je menší, než když tu stavbu potom dokončíme. Tam potom přijde spousta dalších věcí: izolace, technologie, krytina, základy atd. Často vidíme v praxi, že ty věci jdou někdy proti sobě – ten zdravý základ, jak bych to nazval, je potom obalený ve skelných nebo čedičových vatách nebo izolacích, které často obsahují jako pojivo formaldehyd plus další látky, nebo to jsou různé polyuretany, různé PUR panely jako nadkrokevní izolace, stříkaná polyuretanová pěna, plus ty povrchy toho dokončení – nějaké plasty, lamina.
Je to potom škoda. V tom konvenčním stavitelství, v těch klasických stavbách, tam to jde asi holt ruku v ruce. Nemusí to samozřejmě být podmínkou, můžeme jít právě tím opačným směrem, že ten nezdravý základ můžeme vyladit v interiéru do zdravějšího bydlení, vyvážit trochu ten poměr materiálů. Ale u těch roubených staveb to zamrzí dvakrát, protože ten zdravý základ je dokončen takto a ti lidé si to často asi ani neuvědomí, protože jsou tak nějak zahledění do té roubené stěny a tu roubenku pak berou automaticky, že bude asi taková celá, ale právě těch možností v tom dokončení je spousta.
Například mezikrokevní prostory, plocha střechy je často větší nebo minimálně stejná jako plochy stěn a toho materiálu tam ještě přijde spousta – pro izolace, na finální dokončení stěn, na fasády, někdy dokonce lidé vybírají i plastová okna.
Samozřejmě nechci někoho soudit a je to každého věc, spíš to jenom v praxi zamrzí, když člověk vidí takovouhle investici, že se ji nepodařilo dotáhnout v tomto duchu jako celek. Je to někdy i tom, že člověku nedocvakne, kolik práce na té stavbě ještě je. Když bych vypíchl jednu věc, tak třeba stavba stropů. Kvůli kročejové izolaci zase nějaká tvrdá skelná vata, aby se z ní neprášilo, tak pod ni dáme ještě igelit, nebo je tam ještě polystyren, nebo tam lijeme nějakou podlahu…
Prostě těch aspektů je celá řada a pokud jsme si tu roubenku nezvolili jen jako nějakou stylovou věc nebo jen z hlediska architektury, ale vnímáme ji jako zdravé bydlení, nebo proto, že využíváme obnovitelné zdroje, anebo řešíme životní cyklus použitých materiálů, pak je dobré si uvědomit, že ten dřevěný skelet, který je toho základem, je jen menší část té stavby.
Příspěvek Roubenky a sruby jsou někdy plné nepřírodních materiálů a plastů pochází z Přírodní bydlení
Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.