Nedávno se mi vrátila vzpomínka: vybavila se mi moje babička, jak v trávě na zahrádce sbírá malé houbičky. Říkala jim špičky a přidávala je do polévky. Jako malí jsme je sbírali s ní, bezpečně jsme je poznali podle specifické vůně. Pak jsem dlouho na špičky v trávě nenarazila, nebo jsem je spíš přehlížela. Až teď – stačilo houbu utrhnout a přivonět a vzpomínky byly zpátky…

A tak jsem si o drobné houbičce zjistila víc. Jmenuje se špička obecná (Marasmius oreades).  Sbírá se většinou jen klobouk, třeň bývá pro konzumaci příliš tuhý.

Tón hořkých mandlí je způsoben prudce jedovatým kyanovodíkem, který špička v živém stavu vylučuje. Ten ale při tepelné úpravě vyprchá a špička tak není nebezpečná – tak vysvětluje původ té zvláštní houbově mandlové vůně špiček web České mykologické společnosti.

Často se prý špičky objevují v tzv. čarodějných kruzích, to bych někdy opravdu moc ráda viděla!