Nádhera… Po týdnech pravidelného zalévání a občasného přihnojování organickým hnojivem se hrachory pnou po kovové mříži zhruba do výše metru a půl a kvetou jako o závod. A ta vůně…

Co tomu předcházelo, se dočtete TADY a také TADY…

Projekt nazvaný Léto s hrachorem se dostal do druhé fáze. Rostliny v papírových ruličkách už vyrostly do požadované velikosti, venku je po „zmrzlých“, takže je čas je vysadit ven.

Zkušenost č. 1 – ruličky od kuchyňského papíru přestřižené napůl jsou pro předpěstovávání hrachorů skoro malé. Chtělo by to pro příště něco hlubšího.

Některé rostlinky hrachorů je potřeba zaštípnout, aby se tak podpořilo rozvětvování dospělé rostliny.

Zkušenost č. 2 – se zaštipováním to raději nepřehánět! Některé zaštípnuté rostlinky zežloutly a zastavily se v růstu.

Zhruba v polovině května tedy vysazuji hrachory ven. Oporu jsem jim vytvořila ze staré ozdobné mříže, kterou jsem postavila tak, aby rostliny mohly profitovat ze západního slunce. Vzhledem k tomu, že rostlinek je dost, vysázela jsem je v několika řadách.

Zkušenost č. 3 – pár hrachorů z loňska se na zahradě vysemenilo samo a zdárně rostou i bez předpěstovávání. Jsou asi tak třikrát větší a vypadají mnohem líp, než ty předpěstovávané, i když bojují s trávou a plevelem:-)

Po vysazení hrachory hodně zalévám. Prozatím nehnojím. Bezvadné je, že díky dlohodobému suchu není tolik plzáků. Horší je, že kvůli dlouhodobému suchu musím soustavně zalévat…

Pořád se nevzdávám představy, že budu mít o prázdninách kytice voňavých hrachorů, stejně jako na níže zmíněné anglické farmě:-)

Stránky farmy Floret věnované pěstování hrachoru vonného najdete zde …