Dům a zahrada

Většina lidí, kteří si slaměný dům postavili, tíhne k hliněným omítkám. Nakolik je to pravda se můžeme zeptat specialisty na projektování slaměných domů Dana Grmely. Je to tak opravdu Dane?

Je to pravda. Ze všech 90 domů, na kterých jsme se podíleli, jsme měli pouze jedny zákazníky, kteří si tam hlínu nedali. Je to vydařený dům interiérových designérů a ztvárnili si to prostě jinak. Je to takový hodně moderní dům, který se dělal bez hlíny. Jinak všichni naši zákazníci hlínu na slámu chtějí. Některé výjimečné případy omítají na desky OSB. Máme to asi ve dvou projektech. Hliněné omítky nemají přímo na slámě, ale jsou tam desky OSB, které zajišťují vzduchotěsnost, na nich je rákosové pletivo a na to se teprve omítá hlínou. Valná většina však omítá hlínu přímo na slámu. Často z místní hlíny děláme příčky a někdy i podlahu.

Je nějaký zásadní rozdíl mezi vnitřními a venkovními omítkami?

Vnitřní omítky nemusí být hydrofobizované, nemusí být s přísadou, která je chrání proti splachování vodou. U omítek v koupelnách, kolem dřezu a vany děláme povrchové úpravy, nejčastěji papežovým štukem nebo tadelaktem. Případně lze nalepit obklad, ošetřit olejem, voskem. Většina interiérových omítek jsou ve složení hlína, hrubá řezanka, písek. Je tlustá 2 až 4 cm. Pokud na to potřebuji něco těžšího zavěsit, tak jdeme třeba až do 5 cm pro nějakou kuchyňskou linku. Na poličky, obrázky, ukotvení zásuvek a podobně stačí 2 až 3 cm. Ukazují se jako dostatečné z hlediska tepelné stability. Tepelná stabilita domů potom více závisí na optimální velikosti oken a jejich stínění a na neprovzdušnosti obálky, než na tom, jak tlusté omítky na těch vnitřních stěnách máme.

Je potřeba s tou zátěží na hliněných omítkách počítat už dopředu?

Pouze pokud by byl záměr věšet na ní kuchyňskou linku. Jinak ani ne.

Co je podle tebe nejčastějších řešení hliněných omítek , jaká je nejlepší uživatelská praktičnost?

Dotažení do finálních omítek v interiéru je běžné. V hrubé se nechává třeba jen jedna stěna v některé místnosti. Pokud se omítky barví, tak ty z té místní hlíny se dají dobře barvit pouze do tmavých odstínů. Pokud to má být všechno z místní hlíny, tak se to pak třeba natře vápenným nátěrem. Jinak se dají v nepřeberné paletě barev a v různých tónech koupit omítky pytlované, kterých pak je už jen několik málo milimetrů na ten finální povrch. Možnosti výtvarného vyžití jsou obrovské, od nik a výklenků, které se dají zařezat už i do té slámy ve formě nějakých poliček, knihoven, přes různé plastiky a sgrafita.

Jaká je pak mechanická odolnost a praktičnost takových omítek? Je možné to přetírat a čím?

Řekl bych že nátěr se špiní více než samotná omítka. Typický kolem vypínačů nebo kliky dveří nátěr bere špínu z lidských rukou více než samotná omítka, která má měkký povrch. Pokud se hliněné omítky neprovedou dobře, mohou zprašovat písek z povrchu. Na nějaký vryp, odření, uražení rohu, je hliněná omítka měkká, čili je náchylnější na tento druh mechanického poškození. Zase se dá ale velice snadno spravit. Dá se kdykoliv vodou oživit, rozvlhčit sprejem i nějaký hluboký škrábanec. Pokud to chci udělat tak, aby ta oprava nebyla vůbec patrná, tak to musím vždycky udělat celou stěnu. Dá se rozfilcovat lokálně i do ztracena, ale ten lokální povrch bude už vždycky trochu jiný než zbytek stěny.

Jak je to s použitím klasického vápenného nátěru na hliněných omítkách?

Ano, někdy se natírají hliněné omítky vápnem, ale natřít hliněnou omítku kaseinovou barvou je mnohem snažší tak, aby tam nebyly vidět tahy štětkou.

Příspěvek Hliněné omítky ve slaměném domě, rozhovor s Danem Grmelou pochází z Přírodní bydlení

Celý text naleznete na serveru (http://www.prirodnibydleni.cz) zde.